Etapy vývoje I: 1. polovina 20. století

  • 30. Prosinec 2010 - 23:00

Počátek historie kroměřížského zdravotnického školství spadá již do období těsně před 1. světovou válkou. V této době byla poci ována nutnost zlepšit vzdělanost žen. Za předchůdkyni dnešní zdravotnické školy můžeme považovat odbornou školu pro ženská povolání, kterou v roce 1911 pod názvem ženská průmyslová škola založil dámský vzdělávací spolek „Libuše“. První ročník dvouleté školy byl otevřen 1.10.1911, problémem však bylo neustálé stěhování, protože škola neměla vlastní prostory – dopoledne propůjčovala místnosti měš anská škola Komenského, odpoledne probíhala výuka v kreslírně české zemské reálky; později došlo ke stěhování do obecní budovy v Šafaříkově ulici. I přes tyto překážky si však škola získala velkou oblibu a ve šk. roce 1913/1914 byl otevřen třetí ročník: živnostenská pracovna pro šití oděvů. Do chodu školy neblaze zasáhla 1. světová válka. Chyběly finanční prostředky, materiál pro výuku i místnosti, protože ty byly propůjčeny Červenému kříži, navíc ředitel školy František Malina musel narukovat. Za této situace se škola udržela jen díky nesmírné obětavosti učitelů. Místnosti byly pronajaty od soukromníků, ředitelkou se stala Blažena Stržínková. Období první republiky – ženy vstupují do škol Po vzniku republiky nastaly příznivé okolnosti pro další vzdělávací činnost. Ženy byly politicky zrovnoprávněny s muži a začaly vyhledávat i možnost vzdělávat se, případně uplatnit získané znalosti v praxi. Ve Výročních zprávách z let 1917/1918 – 1921/22 se hovoří o Ženské odborné škole rodinné a živnostenské s právem veřejnosti Kroměříži; působila v ní tehdy Dvouletá škola rodinná, živnostenská pracovna pro šití oděvů a brzy se přidaly lidové kurzy. Město mělo několik budo po bývalých německých školách a škola získala prostory v Lažnovského domě na Riegrově náměstí a později i v budově české státní reálky. Z důvodů existenčních problémů se stát rozhodl převzít školy do svých rukou. Na základě zákona ze dne 20. prosince 1923 č. 252 Sb. z.. a. u. byla zřízena Odborná škola pro ženská povolání, tento náze se však začal používat až ve 30. letech. V učebním plánu dvouleté rodinné školy byly v té době zařazeny tzv. předměty literní, kam patřila čeština, dějiny vzdělanosti, občanská nauka, vyučovalo se také vychovatelství, zdravověda, počty a účtování, péče o dítě, zpěv, tělocvik a praktické předměty: šití, kreslení, vaření a hospodářská cvičení. Navazující živnostenská pracovna pro šití oděvů vyučovala živnostenské písemnosti a zákony, živnostenské počty a účtování, nauku o kroji a vkusu, nauku o látkách, šití šatů. Výstavba vlastní budovy Ve druhé polovině 20. let se znovu objevil problém s chybějícími prostorami, proto začalo intenzivní jednání o možnosti vystavět novou školní budovu. Jednání byla úspěšná díky Františku Malinovi, který působil jako ředitel školy do r.1936, a Jindřichu Spáčilovi, jenž byl ředitelem od roku 1936 až do ukončení činnosti školy. Byl získán pozemek na Švabinského nábřeží (dnes ZŠ Zámoraví) a v r. 1928 byla zahájena výstavba podle návrhů Ing. Jaroslava Smékala. Rozpočet dosáhl tehdy úctyhodnou sumu 1 300 000 Kč. Budova byla hotová už v následujícím roce 1929 a splňovala veškerá očekávání: moderní interiér, žehlírna, kuchyně, jídelna, čítárna, aula, kabinety, sborovna a hlavně prostorné a dobře osvětlené učební místnosti. Ideální prostředí pro dívky, které po ukončení měš anské školy chtěly získat dobrou průpravu pro rodinný život nebo se chtěly postavit na vlastní nohy a být výdělečně činné. Odborná škola pro ženská povolání v období hospodářské krize Hospodářská krize třicátých let zasáhla i do činnosti školy. Problémy byly ještě umocněny menším množstvím dětí narozených v období 1. světové války, ubylo tehdy téměř 50 % žáků, takže v letech 1932 – 1934 se škola opět potýkala s existenčními problémy. I přes tuto nepříznivou situaci vyvíjel počátkem 30. let intenzivní činnost Svaz učitelstva odborných škol pro ženská povolání a výsledkem byla nová organizace odborného ženského školství. Už 1. 12. 1932 byl na kroměřížské škole otevřen nový obor: pětiměsíční škola pro vedení domácnosti, který se snažil reagovat na potřeby praktického života a kladl si za cíl „vychovat rozumné, šetrné a pracovité hospodyně“. K další změně došlo v roce 1934, kdy rodinná škola dostala nový název: Dvouletá ženská odborná škola. Na stávající Odborné škole pro ženská povolání potom existovala tato oddělení: 1. Dvouletá ženská odborná škola, která zajiš ovala vzdělávání dívek pro domácnost, absolventky se mohly uplatnit i v ordinacích lékařů apod. 2. Živnostenská pracovna pro šití oděvů – byla určena pro absolventky ženské dvouletky a po jejím úspěšném ukončení si absolventka mohla otevřít živnost v dámském odívání 3. pětiměsíční škola pro vedení domácnosti 4. lidové kurzy (šití, vaření, stolničení) Po celou dobu existence ústavu bylo samozřejmostí platit školné. Ve 30. letech jej tvořilo zápisné 20 Kč na učební pomůcky, pojištění 2 Kč, v 1. a 2. ročníku 350 Kč ročně a ve 3. ročníku 450 Kč; přespolní platili o 100 Kč více. Právě pro dívky, jejichž rodiče si takovou částku nemohli dovolit, byly zřízeny pětiměsíční kurzy. Vznik první ošetřovatelské školy V období Protektorátu Německo potřebovalo vyšší počet zdravotnických lůžek, ale tady narazilo na nedostatek vyškoleného personálu. V nemocnici sloužily řádové sestry, většina z nich však neměla ošetřovatelské vzdělání. Ministerstvo sociální a zdravotní správy proto v roce 1939 dalo souhlas k založení řádové školy na ulici Koperníkova 1 pod názvem Ošetřovatelská škola kongregace Milostrdných sester svatého Kříže (dnes se zde opět nachází klášter Milostrdných sester svatého Kříže). Pravidelné vyučování zde začalo 5. 9. 1939, odborné předměty vyučovali lékaři, ošetřovatelskou techniku, etiku a dietetiku řádové sestry. Praktická výuka probíhala přímo na odděleních v nemocnici, první školní rok byl ukončen dílčími zkouškami, ve druhém roce sestry absolvovaly čtyřměsíční praxi a po dvou letech skládaly diplomovou zkoušku. Škola se několikrát stěhovala, studium ošetřovatelek však muselo pokračovat dál a byly přijaty i první civilní žákyně. Po skončení války se škola přesunula do původních prostor, které však bylo nutno během prázdnin opravit. 16. 4. 1949 došlo k zestátnění této řádové školy, diplomové zkoušky musely žákyně tento rok vykonat i z češtiny a politické výchovy. Sestry, které se přihlásily ke studiu na příští školní rok, byly přijaty do nově vzniklé Vyšší sociálně zdravotní školy v Kroměříži, kde však absolvovaly pouze první ročník, protože potom musely s ostatními sestrami odejít do soustře ovacího kláštera v Bohosudově. Válka přináší komplikace i odborné škole Odborná škola pro ženská povolání fungovala dál, i když pod dohledem protektorátních úředníků. V této době bylo vyučování značně nepravidelné, protože došlo k omezení vlakové i autobusové dopravy soukromých osob. Další omezení vyplývalo z povinnosti přísného zatemnění – výuka tak mohla probíhat pouze od osmi do šestnácti hodin. V souvislosti s omezeným přídělem paliva bývaly také pravidelně prodlužovány zimní prázdniny. Školní budova byla v roce 1942 zabrána pro potřeby Říše a škola musela hledat nové prostory. V roce 1943 byly její učebny dokonce na třech místech vzdálených od sebe 15 – 20 minut. Posledním působištěm byly prostory budovy reálného gymnázia, které škola obývala pouze tři měsíce. Výnosem z 28.8.1944 byla uzavřena a její žákyně i učitelé byli nuceně nasazeni do válečné práce – někteří skončili v průmyslu nebo řemeslných provozovnách, jiní v lazaretech. Školní budova na Švabinského nábřeží byla za války obsazena německými dětmi, v květnu 1945 v ní byl zřízen lazaret pro ruské vojáky. Poslední z nich opustili školu 16. června a potom konečně mohly začít práce na odstraňování škod. Žákyně i učitelský sbor vypomáhali při úklidu, zednických pracích i stěhování inventáře.


Související články