Exkurze v kroměřížské nemocnici

  • 7. Prosinec 2011 - 23:00

Ve čtvrtek 8.12.2011 jsme byli na exkurzi v kroměřížské nemocnici. V programu jsme měli návštěvu sádrovny, dále pak chirurgické ambulance a nakonec návštěvu chirurgického oddělení.

Nejdříve jsme navštívili sádrovnu, kde jsme si názorně ukázali, jak se přikládají sádrové obvazy. Ochotný pracovník sádrovny nám všechno vysvětlil a předvedl. Nejdříve nám sám ukázal na dobrovolníkovi, jak se sádrový obvaz přikládá a posléze jsme si to všichni jeden na druhém mohli sami vyzkoušet, jak přiložit sádrový obvaz předloktí, čehož jsme samozřejmě všichni rádi využili.

Nebylo to až tak složité: nejdříve vypodložit končetinu trikotem, potom několik pruhů sádrového obvazu odměřit dle délky předloktí, namočit, dvěma prsty vymačkat a přiložit na zápěstí. Potom už jen převázat obinadlem. Samotnou mě překvapilo, jak dlouho taková „sádra“ tvrdne. Myslela jsem si, že bude nějakou dobu trvat, než sádra uschne, ale nikoliv, že to bude vlhké a studené po celý den a že ještě ani večer nebude „sádra“ zcela suchá a tvrdá.

Dále jsme si ukazovali využití sádrového obvazu vyrobeného z pryskyřice, který je údajně mezi klienty velmi populární, jelikož lidé od něj očekávají, že se s tím budou moci například koupat o dovolené v moři. Údajně je to skutečně možné, ovšem jak nám pracovník sádrovny vysvětloval, není to příliš ideální, protože může dojít k maceraci (mokvání) pokožky.
Potom jsme se přesunuli na chirurgickou ambulanci, kde nám převazová sestřička povídala o ošetřování ran vlhkou terapií. Ukázali jsme si různé druhy vlhkého krytí. Na rozdíl od klasické terapie je vlhká terapie výhodná jednak pro klienta a to z důvodu, že vlhké krytí se přikládá i na několik dnů, čímž odpadá nutnost docházet denně na ambulanci na převazy ran a jednak se tato terapie ukázala jako ekonomičtější, než terapie klasická.

Jak již vyplývá z výše uvedeného, na tuto ambulanci chodí klienti převážně s chronickými ránami, vyžadující delší terapii, která může trvat i několik měsíců. Přesto se údajně ne všechny případy podaří vyléčit.

Nakonec jsme se přesunuli na chirurgické oddělení zdejší nemocnice, které jsme si postupně celé prošli: vyšetřovnu, sesternu a čistící místnost…..  Docela mě překvapilo, že toto oddělení vypadá pěkně, že je všechno modernizované, ačkoliv údajně „druhá chirurgie“ vypadá hůře….

Po ukončení exkurze jsem měla stále na svém předloktí přiložený sádrový obvaz, protože jsem se rozhodla, že si jej ponechám až do večera, abych si vyzkoušela, „co to obnáší“. Ano, člověk by řekl, že „jakási fraktura“ je pouze „banalita“ a že to „nic není“, ale jak jsem si sama vyzkoušela na vlastní kůži, není to nic příjemného. Když jsem se předtím měla v hodině ošetřovatelství zamyslet nad tím, „jaký je sádrový obvaz“, napsala jsem, že „sádrový obvaz je omezující…“.

Tenkrát jsem si ještě nedokázala představit, jak „moc omezující“ skutečně je. Nyní už vím, že „mít sádru“ znamená pro pacienta opravdu docela velké omezení, jak jsem si sama vyzkoušela, tak je docela problém se třeba i najíst, učesat se a obléknout se.

Závěrem mohu říct, že se nám všem exkurze líbila a že jsme byli spokojeni.

Fotografie v samostatné fotogalerii.

Martina Bašná, žákyně 1.B


Související články