Proč a jak inovovat praktické vyučování žáků SZŠ

  • 17. Červenec 2015 - 12:10

Studijní obor Zdravotnický asistent je realizován na středních zdravotnických školách od školního roku 2004/5, kdy nahradil obor Všeobecná sestra.

Od roku 2010 je výuka uskutečňována dle jednotného rámcového vzdělávacího programu, který si školy přetvořily do školních vzdělávacích programů. Praktické vyučování je realizováno formou cvičení a formou učební a odborné praxe. Lze říci, že praktické vyučování jen minimálně reflektuje změny ve zdravotnictví. Sladění praktického vyučování s reálnou potřebou zaměstnavatelů asi nejvíce brání omezený personální a finanční potenciál škol, ale i zažitá tradice.

Střední zdravotnická škola Kroměříž zpracovala a v minulém školním roce realizovala projekt zaměřený na ověření nových přístupů k realizaci praktického vyučování. Cílem bylo zařadit do praktického vyučování inovativní prvky, zintenzivnit spolupráci školy se zaměstnavateli a podpořit tak rozvoj odborných kompetencí žáků.

STŘEDISKO PRAXE

Klíčovým prvkem projektu bylo zřízení střediska praxe, které po celý školní rok zajišťovalo organizační, personální a materiální podmínky pro průběh inovovaného praktického vyučování. Vytvořením tohoto pracovního místa s úvazkem 0,25 se značně „uvolnily ruce“ jak vedoucí učitelce praktického vyučování, tak učitelům odborných předmětů od administrativních k odborným činnostem.

UČEBNÍ A ODBORNÁ PRAXE

Při plánování učební i odborné praxe jsme respektovali kontinuitu vzdělávání, profil absolventa i požadavky zaměstnavatelů a vytvořili inovovaný model pro výuku praxe. První kontakt se zdravotnickou realitou zažívali naši žáci již v závěru 2. ročníku, kam jsme nově situovali jeden týden odborné praxe, při níž probíhá výuka na pracovištích zaměstnavatelů, a to bez účasti učitelky, ale pod vedením pověřených pracovníků. Odvážné? Ale zároveň úspěšné! Uvážíme-li, že žáci se po celý 2. ročník v předmětu „ošetřovatelské postupy“ učí šest hodin týdně v simulovaném prostředí školních odborných učeben základním ošetřovatelským postupům, jako je péče o pomůcky, úprava lůžka, hygienická péče, podávání jídla, je na místě, aby si tyto dovednosti ověřili v praxi.    

Ve 3. ročníku probíhala celoroční učební praxe pod vedením učitelů odborných předmětů v rozsahu 12 vyučovacích hodin týdně. Obsahově byla praxe členěna do čtyř bloků: chirurgický, interní, diagnostický a blok péče o dlouhodobě nemocné. V závěru 3. ročníku byla zařazena třítýdenní odborná praxe.

Ve 4. ročníku byl navýšen počet hodin celoroční učební praxe o dvě hodiny, přičemž výuka pokračovala na chirurgickém a interním pracovišti a nově byl přiřazen blok praxe na dětském a gynekologicko-porodnickém oddělení a blok malých klinických oborů, jehož součástí byla praxe v ambulantní péči.  Žáci absolvovali odbornou praxi v rozsahu dvou týdnů a krátkou předmaturitní praxí.

Nový model výuky praxe spolu s nižším počtem žáků ve výukových skupinách (maximálně osm žáků) nám umožnil rozšířit počet lokalit praxe o 10 pracovišť. Žáci tak získali větší přehled o reálném pracovním prostředí a o práci v oboru. 

INOVATIVNÍ FORMY VÝUKY

Do praktického vyučování jsme vřadili řadu inovativních forem a metod výuky. Například zapojení pracovníka záchranné zdravotní služby do běžné výuky první pomoci, workshopy s účastí expertů z praxe, oponentury (odborníci z praxe posuzovali a klasifikovali seminární práce žáků), scénáře animací pomůcek, které škola nemá k dispozici. Přínosem bylo i zapůjčení software – nemocničního informačního systému, který jsme upravili pro potřeby školní výuky (vytvořili jsme fiktivní školní nemocnici). Žáci se tak naučili používat nemocniční informační systém ještě před vstupem na praxi. Osvědčila se i psychosociální podpora žáků a nový deník praxe.

PhDr. Ludmila Hanáková


Související články