1. 12. 2020

Etapy vývoje II: 50. a 60. léta 20. století

---

Rok 1948 nepřinesl jen politickou změnu poměrů, zasáhl i do organizace zdravotnictví. Byly zřízeny ústavy národního zdraví a zároveň bylo rozhodnuto, že řádové sestry v nemocnicích budou nahrazeny civilními. Toto nařízení přineslo řadu komplikací, protože civilních ošetřovatelek bylo málo. Problém mělo vyřešit ministerstvo školství, věd a umění, které po vzoru sovětského školství připravilo zákon o jednotné škole. Ten nařizoval vytvořit jednotný systém výchovy a vzdělávání pro všechny a ukládal školám povinnost poskytovat všeobecné a zároveň i odborné vzdělání.

V této době bylo také rozhodnuto o přeměně Odborné školy pro ženská povolání na Vyšší sociálně zdravotní školu. Tím začíná nová kapitola - teď už samostatného zdravotnického školství. Odborná škola pro ženská povolání naposledy fungovala pod svým názvem ve školním roce 1948/1949. Už v březnu roku 1949 byly uskutečněny první změny ve vyučovaných předmětech – vzrostl počet hodin zdravovědy na 12 hodin týdně a nově byla zavedena chemie. V roce 1949 byla Odborná škola pro ženská povolání přejmenována na Vyšší sociálně zdravotní školu Kroměříži a jejím ředitelem se stal Jindřich Spáčil. Studium bylo čtyřleté, ukončené maturitní zkouškou, škola spadala pod ministerstvo školství a měla vzdělávat zdravotní sestry a sociální pracovnice. Od jejího založení bylo počítáno s tím, že tento typ školy bude pouze přechodným a bude nahrazen institucí vzdělávající pouze zdravotní sestry. 

Vývoj zdravotnické školy v 50. - 60. letech 20. století

Žákyně prvních zdravotnických tříd ještě zpočátku neskládaly maturitní zkoušku, první protokoly o ukončování studia jsou z r. 1949/1950, podle nich studentky původně přijaté do Odborné školy pro ženská povolání skládaly závěrečné zkoušky. Zkouška se skládala z českého a ruského jazyka (písemně i ústně), ze společenských nauk, kam patřil dějepis, zeměpis a politická ekonomie, z povinného odborného předmětu chirurgie a choroby vnitřní a volitelného odborného předmětu, např. péče o kojence a ošetření při chorobách vnitřních; žákyně skládaly i praktickou zkoušku.

Zajímavé je složení zkušební komise: i dnes jsme zvyklí na předsedu, místopředsedu a třídního učitele, k těmto stálým členům komise však patřili i zástupce lidové správy a zástupce KV ČSM. Již roce 1950 se na základě výnosu ministerstva školství věd a umění z 10. 12. 1949 mění dosavadní náze školy a vzniká Vyšší škola zdravotní v Kroměříži. Přes všechny snahy se v roce 1951 v celé republice projevil nedostatek zdravotnických pracovníků, ukázalo se, že absolventi škol kryjí pouze 26% potřeby. Zákon č. 103/1951 o jednotné preventivní a léčebné péči navíc opět zvýšil potřebu pracovníků ve zdravotnictví, a tak byli do nemocnic a dalších zařízení přijímáni i nekvalifikovaní lidé, protože školy nebyly schopny uspokojit rostoucí požadavky zdravotnictví.

Došlo proto ke zkrácení doby studia na tři roky, avšak nahuštění učiva vedlo k přetížení žáků. Dalším problémem se stal nízký věk absolventů – ve čtrnácti letech přicházeli na školu žáci po ukončení povinné osmileté docházky a v sedmnácti odcházeli do zdravotnických zařízení – jako neplnoletí nemohli sloužit večerní a noční směny, popřípadě vykonávat některé práce zakázané mladistvým. Tříleté studium existovalo od 1. 9. 1950 do konce školního roku 1956 - 1957, kdy se uskutečnily jeho poslední maturity. V roce 1952 se ředitelkou školy stala Marie Červinková, která setrvala ve funkci do roku 1970. Ve školním roce 1951/1952 se protokolech o závěrečné zkoušce hovoří o Vyšší zdravotnické škole. Od r. 1952/1953 přibyl při závěrečných zkouškách druhý povinný odborný předmět: péče o zdraví lidu, ale ubyla zkouška ze společenských nauk. Od roku 1953/1954 už jsou archivovány protokoly o maturitní zkoušce.

Správa školy ministerstvem školství se neosvědčila, proto roce 1953 na základě vládního nařízení ze dne 26. srpna 1953 přešly zdravotnické školy do resortu ministerstva zdravotnictví. Škola už tehdy vzdělávala pouze zdravotní sestry a od roku 1954 se délka studia opět prodloužila na čtyři roky. padesátých letech se nově změnily také osnovy. prvním a druhém ročníku převažovaly všeobecné předměty, dalších dvou letech odborné; nově byl přidán např. latinský jazyk, aby se studentky lépe orientovaly v odborné terminologii používané lékaři, nebo psaní na stroji. Klinické předměty vyučovali většinou přednostové oddělení – pediatrie, interny, chirurgie a další.

Při výuce odborných předmětů se mnohdy projevil problém v náročnosti lékařů, chyběly vhodné učebnice a studentky se neuměly učit podle poznámek, které si dělaly během výkladu. Navíc lékaři jako externisté měli povinnosti na pracovišti a mnohdy se výuka nekonala. Proto začaly sestry, které měly na starosti odbornou praxi, navštěvovat předměty vyučované lékaři a podle zjištěných nedostatků doplňovaly potřebnou látku. Když lékař chyběl, sestry jej zastoupily a se studentkami učivo opakovaly. Od roku 1955 bylo ve škole zřízeno večerní studium pro pracující, mělo sloužit pro nekvalifikované pracovníky ve zdravotnictví a bylo ukončené maturitou (bylo určeno i pro absolventky bývalých dvouletých ošetřovatelských škol).

V prvních letech to byly různé formy dvouletého, tříletého, čtyřletého večerního studia pro pracovníky ve zdravotnictví, kteří neměli plnou kvalifikaci, ve školním roce 1963/64 byl otevřen první ročník pětiletého studia pro pracovníky z jiných oborů a ženy z domácnosti. V roce 1961 vzniká Střední zdravotnická škola, byl také otevřen 1. ročník nového oboru Dětská sestra a nadále zůstal obor Zdravotní sestra. Vedle všeobecně vzdělávacích předmětů se ve škole vyučovaly i odborné předměty a ošetřovatelská technika. Poznatky, které žákyně získaly ve vyučování, prověřovaly při praktickém výcviku na lůžkové a ambulantní části nemocnice s poliklinikou. Učitelský sbor tvořili učitelé všeobecně vzdělávacích předmětů, odborné učitelky ošetřovatelské techniky a řada lékařů, kteří vyučovali odborné předměty. V roce 1961 spolu s novými učebními plány a osnovami vzniklo i nové pojetí praktického vyučování.

Byla zdůrazněna nutnost přiblížit školu praktickému životu, konkrétně zavedením výrobní práce v 1. a 2. ročníku. V 1. ročníku byla tato práce vykonávána v průmyslu nebo zemědělství (např. v PALU MAGNETON), ve 2. ročníku ve zdravotnických zařízeních. Výrobní práce v 1. ročníku měla budoucí zdravotnice seznámit s prostředím, ve kterém se pohybují pracující, ale neosvědčila se – podniky na ni nebyly připraveny, a proto tento experiment v roce 1965 končí. Praxe v nemocnici probíhala později tak, že odborná učitelka ráno zkontrolovala žáky, rozdělené na jednotlivé ošetřovací jednotky, přičemž se velmi přísně dbalo na úpravu. Naškrobené čepce byly nasazeny až do poloviny uší, vlasy vyčesané z čela, vzadu schované pod čepcem, podmínkou byly dlouhé sukně a krátké nehty. Neexistovalo se namalovat nebo si ponechat šperky, natož si nalakovat nehty. Na oddělení pracovali žáci pod dozorem sestry. Jedna učitelka tak stačila na celou třídu. Pokud žákyně pracovala v ordinaci, chodila se sestrou i na návštěvní službu do rodin pacientů. Velkým problémem kroměřížské zdravotnické školy bylo neustálé stěhování, protože neměla vlastní prostory.

Původně sídlila v budově odborné školy pro ženská povolání na Švabinského nábřeží, kde však vznikla 1. 9. 1952 ZŠ Zámoraví. Potom získala několik tříd na gymnáziu a později v budově SPgŠ. Dále studenti přecházeli na výuku i do tehdejší „Oční školy“ na Koperníkovu ulici, kde měli učebny pro výuku odborných předmětů a také internát (dnes se zde opět nachází klášter Milosrdných sester svatého Kříže).

Studijní obory a kurzy realizované v letech 1955-70:
Vzhledem k potřebám zdravotnictví postupně vznikaly na škole nové obory, popřípadě kurzy:
➢ Zdravotní sestra do roku 1961/62
➢ Zdravotní sestra a Dětská sestra od 1961/62
➢ Kurz pro přípravu pracujících k přijímacím zkouškám do mimořádných způsobů studia (přípravka 1960/61)
➢ Externí studium oboru zdravotních sester (od poloviny šedesátých let). V ročníku studovali obvykle 3 externí studenti
➢ pětileté večerní studium pro pracující, obor zdravotních sester (asi od roku 1963/64)
➢ Sanitární kurzy pro dospělé, trvající přibližně 4 měsíce (asi od roku 1968)
➢ Kurzy pro řidiče dopravní zdravotní služby (od roku 1972). Vyučovací předměty: první pomoc a obvazová technika, transport zraněných a hygiena a epidemiologie
➢ dvouleté večerní studium pracujících obor Ošetřovatel (od roku 1970)