7. 3. 2023
Zúčastnili jsme se exkurze do Osvětimi
Autobus s žáky prvních a druhých ročníků vyrazil v 4:45 hod. z Kroměříže a cestou přes Přerov, Ostravu a Pszczynu dorazil v ranních hodinách do Osvětimi. Již tak ponurou atmosféru místa, které bude navěky obtěžkáno těmi nejhoršími prohřešky proti lidskosti, ještě umocňovala mlha, do níž se místo nořilo.
První část prohlídky započala v původním komplexu bloků Osvětim-Auschwitz. Muzeem se prochází v tichosti – všem tak byla zapůjčena sluchátka, aby dobře slyšeli do mikrofonu mluvící průvodce. Ve všech objektech, jimiž jsme prošli, byly vystaveny fotografie, části oblečení, zavazadla nebo nezměrná hromada lidských vlasů, z nichž nacisté nechávali dělat tkaniny. Obzvlášť přízračně na nás zapůsobil sádrový model plynové komory, která, jak známo, přímo sousedila s pecemi propojenými s komíny, z nichž vylétali lidé, kteří si – slovy básníka Paula Celana – v oblacích kopali hrob.
Za všudypřítomnými nápisy HALT/STÓJ u ostnatých drátů původně nabitých elektřinou zcela lhostejně vyhlížela honosná vila Rudolfa Hösse, velitele tábora. V její blízkosti se nacházela i šibenice, jež na příkaz norimberského tribunálu symbolicky ukončila život osvětimského „architekta" a pána nad životem tisíců, pro nějž byla smrt skutečně řemeslem. Další zastávkou exkurze byla jediná dochovaná plynová komora, v níž jsme mohli vidět i otvor, jímž nacisté v maskách vhazovali smrtící cyklon B.
Do Březinky jsme vstupovali širokou branou, jíž po kolejích vjížděly celé vlaky plné lidí odsouzených k okamžité záhubě. Prošli jsme se v zamyšlení i po rampě, na níž nacističtí „andělé smrti“ rozhodovali o tom, kdo půjde napravo a kdo nalevo. Měli jsme též možnost prohlédnout si ubikace, v nichž museli vězni nelidsky žít a posléze ještě více nedůstojně umírat. Poté se autobus vypravil na zpáteční cestu, abychom se – plni dojmů – všichni okolo čtvrté hodiny vrátili zpět do Kroměříže.
Domníváme se, že památník tohoto pomyslného „svědomí lidstva" by měl navštívit každý a stále si připomínat tyto dnes nepředstavitelné události. Konečně, jak stojí v citátu, který byl napsán i na jedné ze zdí v Osvětimi: Kdo nezná svoji minulost, je odsouzen k tomu, aby si ji zopakoval.
Barbora Hofrová, Hana Ponížilová, Eva Stručovská, Patrik Dudek
