1. 12. 2020
Etapy vývoje III: 70. a 80. léta 20. století
70. a 80. léta jsou dnes historiky označována jako období tzv. normalizace. Ta se podepsala i na práci školy. V roce 1970 došlo ke změně ředitelky, do funkce nastupuje Liběna Zelingrová, ale už v roce 1973 byla vystřídána Lambertem Hanzalem (ředitelem do roku 1990). Učitelé byli hodnoceni více podle svých ideologických postojů, inspekční orgány bděle sledovaly začleňování výchovně vzdělávacích cílů do hodin, ovšem spíš než odbornost se oceňoval zařazený prvek proletářského internacionalismu nebo třeba branné výchovy.
SZŠ byla součástí OÚNZ a spolupráce se projevovala i zapojením vyučujících do činnosti tehdy nezbytných organizací, např. SSM, ROH, KSČ, ČSČK, SČSP. Tato spolupráce pokračovala i tehdy, kdy se zřizovatelem školy stal Krajský národní výbor Brno. I na škole pracovaly základní organizace Národní fronty. Málokdo z dnešních studentů si dovede představit, že o přijetí ke studiu nerozhodovaly jen výsledky ze základní školy a přijímací zkoušky, protože ještě důležitější bylo členství rodičů v komunistické straně nebo alespoň dělnický či rolnický původ. V té době však zdravotnická škola byla opravdu výběrová, k přijímacím zkouškám se hlásili žáci a žákyně s výborným prospěchem, ale přesto nebyli mnozí z nich přijati. Zvláš do tříd dětských sester byly vybírány ty nejlepší žákyně, aby byly příkladem pro děti, o které budou pečovat. Úsměvné by našim současným studentům připadalo důsledné oslovování všech zaměstnanců školy soudruhu, soudružko…
Celý pedagogický sbor byl vždy maximálně pracovně vytížen. Kromě výuky, práce v kroužcích, přípravy studentů na soutěže se učitelé povinně účastnili i nejrůznějších forem ideologického vzdělávání a politických školení, pečlivě byla sledována i jejich veřejná angažovanost. To vše se potom stávalo součástí pravidelného komplexního hodnocení učitelů, které probíhalo celostátně a při němž hrála důležitou úlohu ZO KSČ. Učitelé ve svém volném čase vedli zájmové kroužky, např. fotografický, recitační, kroužek první pomoci, obvazové techniky, šicí kroužek na Domově mládeže aj. Některé, např. Klub přátel Sovětského svazu nebo ateistický kroužek, byly poplatné režimu. Součástí studia byly časté besedy se zasloužilými soudruhy, účastníky odboje, partyzánského hnutí, SNP, členy Lidových milic, členy SNB (sbor národní bezpečnosti), Svazu žen, s horníky, poslanci a podobně.
Neodmyslitelná byla povinná účast studentů i pedagogů na akcích a manifestacích, a už to byl Vítězný únor, lampiónový průvod k výročí VŘSR, 1. máj, 5. květen, 9. květen. Prvomájové průvody studenti navíc povinně absolvovali ve zdravotnických uniformách. V rámci spolupráce zdravotnických škol byly pravidelně odesílány pozdravné dopisy do družebních škol v Nitře, ve Lvově, ve Voroněži. V rámci pomoci zemědělství se konaly i chmelové brigády organizované povinně koncem prázdnin a v září a probíhající v podmínkách, které by si dnešní žáci ani neuměli představit. Běžně se žáci účastnili také dalších zemědělských brigád při sklízení brambor, cibule, dosbírávání řepy, česání jablek, sběru makovic apod. V rámci „využívání půdního fondu“ se např. v roce 1977 studenti a učitelé školy přeměnili na zahradníky.
Velmi pracným způsobem rekultivovali zanedbaný pozemek okolo budovy na Koperníkově ulici a vysadili tam zeleninu a květiny. Později nejen sklízeli úrodu, ale sklizená jablka se kolektivně loupala a kompotovala ve školní kuchyni. Samozřejmostí byly pravidelné brigády při úklidu města a okolí školy. Studenti nejen v rámci vyučování, ale i mimo ně uklízeli zahradu a chodníky okolo školních budo na Koperníkově ulici a ulici 1. máje, ale i parkoviště, trávníky a vozovky u chodníku. Školství v této době víc než jiná odvětví trpělo jakousi rozpolceností. Učitelé, vědomi si neustálého prověřování a hodnocení, sami vytěsňovali vše „nevhodné“, prováděli jakousi autocenzuru, z jejich práce se vytrácela radost a tvůrčí zapálení. Proto byl 4.června 1976 schválen Projekt o dalším rozvoji čs. výchovně vzdělávací soustavy.
Ministerstvo školství tak chtělo pomocí reformy dát školám podnět k modernizaci a aktivizaci vyučování, avšak ve stávajících mantinelech, které tehdejší společnost měla, to bylo zcela nemožné. Nová školská soustava znamenala přechod SZŠ pod KN v Brně (1. 1. 1979). I nadále škola připravovala studenty v oboru zdravotních a dětských sester. Kromě odborných znalostí získávali studenti i všeobecné vzdělání, těžiště přípravy bylo zaměřeno na pěstování pozornosti, logického myšlení, schopnosti rychlého a samostatného rozhodování v zátěžových situacích. Neméně se však dbalo na veřejnou angažovanost a politickou uvědomělost. V 70. letech nastaly změny i v odborné praxi. Učitelka měla na starosti skupinu 8-12 žákyň, se kterou pracovala po celý školní rok a přecházela s nimi na základní oddělení (interna, chirurgie, dětské, kojenecké apod.) Učitelka tak poznala dokonale každého jednotlivce ve skupině, ale musela se opakovaně sžívat s lékaři a sestrami jednotlivých oddělení.
To se v 80. letech změnilo. Učitelce bylo přiděleno jedno z oddělení, na kterém stabilně setrvávala, a skupiny žáků se tam střídaly. Tím se učitelka lépe začlenila do kolektivu zdravotníků. Ještě v 70. letech sloužili žáci i noční služby, a to při tzv. souvislé měsíční červnové praxi. V rámci praxe žáci poznali téměř všechna zdravotnická pracoviště v nemocnici i v terénu. Pracovali např. i na operačních sálech nebo v ordinacích zubních lékařů. Dětské sestry chodily na praxi i do jeslí. Tam využívaly svých pedagogických schopností a znalostí metodiky výchovného zaměstnání. Musely být schopny vést hudební, výtvarnou, pracovní, rozumovou a tělesnou výchovu s důrazem na etické působení dětské sestry. Na dětském oddělení pracovaly studentky i v mléčné kuchyni, kde připravovaly kojeneckou a batolecí stravu.
V následujících letech přicházeli do středních škol i čtrnáctiletí žáci. Začátek praxe se proto přesunul na 2. pololetí 2. ročníku a později až do 3. ročníku. Souvislá praxe v ranních a odpoledních směnách byla dočasně placená z prostředků OÚNZ. Podle docházky a píle si tak mohli žáci přivydělat na prázdniny až 1 300,- Kč. Studenti tehdy navíc pobírali i prospěchová a sociální stipendia, což je motivovalo ke snaze o lepší prospěch. Učitelé ve svém volném čase vedli zájmové kroužky, např. fotografický, recitační, kroužek první pomoci. Posledně jmenovaný byl vždy velmi aktivní. Pravidelně se konala školní kola soutěže v první pomoci. Žáci soutěžili ve zdravotnické uniformě a náplní disciplín byla první pomoc v terénu, v chirurgické ambulanci a při zasažení bojovými chemickými látkami. Soutěžilo se na čas oblékání protichemického oděvu a nasazení plynové masky. První pomoc se pak poskytovala v tomto vybavení včetně tlustých gumových rukavic a gumáků. Součástí soutěže byl i branný test, kde nechyběly otázky z politiky. Vítězná družstva (nejčastěji tříčlenná s náhradníkem) pak postupovala do krajských kol. Přípravy probíhaly samozřejmě ve volném čase a například vítězky krajského kola v Kyjově v roce 1987 nacvičovaly před soutěží i o nedělních odpoledních na Domově mládeže. Studentům ale byly v rámci studia umožňovány i kvalitní a dnes finančně nedostupné akce – např. vystoupení pěvců olomouckého divadla Oldřicha Stibora s jejich operními áriemi v aule školy.
Samozřejmé byly i školou organizované návštěvy divadelních představení. Např. v roce 1981 SČSP pořádalo zájezd do Brna na Čajkovského Labutí jezero. Zajímavou akcí bývalo přebírání patronátu nad některým z koncertů Kroměřížského hudebního léta, např. v roce 1977 vystoupení souboru starých hudebních nástrojů Collegium pro musica antiqua ve Sněmovním sále zámku, což umožnilo studentům se koncertu zdarma zúčastnit.